POLITIKA: Prodej zemědělské půdy cizincům

19. června 2009

 

aneb Začátek konce českého národa?

 

Dle podmínek vstupu ČR do EU, které vyjednaly naše vlády, budou moci cizinci (členové EU) kupovat v ČR od roku 2011 zemědělskou půdu, to je lesy, ornou půdu, louky, rybníky, zahrady, chmelnice, vinice apod. Největší zájem budou mít pravděpodobně potomci Němců, kteří byli odsunuti z pohraničí v r. 1945. Prodejem se vlastně prakticky zruší Benešovy dekrety i rozhodnutí postupimské konference o odsunu Němců. Také Holanďané, kterým hrozí (vlivem globálního oteplování) zatopení země mořem, budou mít zájem o českou půdu. Ukazuje se to již nyní, vždyť leckde u nás vznikají celé holandské vesnice.

Prodávat půdu, na které pracovaly generace našich předků a za kterou bojovali naši legionáři, nesvědčí právě o naší úctě k nim. Prodej půdy, která dává lidem obživu a která může v případě různých krizí zachránit lidi před hladem, je v každém případě nerozumný. Zemědělská půda je nenahraditelná. Umožňuje pěstování plodin i chov zvířat dle poptávky na trhu. Dává také dřevo jako výchozí surovinu pro desítky profesí. Tím vším poskytuje zemědělcům i navazujícím odvětvím možnost zvyšovat úroveň života.

Např. v Indii se půda prodává jen vlastním občanům. V jiných státech za prodej půdy cizincům hrozí dokonce trest smrti. Prodám-li svou zemi živitelku, přijdu o ní nevratně. Rozprodám-li svou vlastní zemi, stanu se bezzemkem. To je náš cíl? To chceme? Stát se poté časem tuláky po světě jako například Rómové? Jestliže prodám půdu, která mne živí, slepici, která mi snáší vajíčka, prut na který chytám ryby – mohu se pak ještě považovat za moudrého člověka?

Státní pozemkový fond měl již dávno prodávat zemědělskou půdu těm, kteří na ní pracují a také dalším českým zájemcům. Jenže neprodává a o svěřenou půdu se prakticky nestará ( např. u luk nezajistí jejich posekání ani jednou za rok).

Nabízí se otázky: Není tato strategie úmyslná, aby nakonec vedla k tomu, že občané budou rádi, že se o půdu budou starat alespoň cizinci? Nejedná se o dlouhodobé lobbování nebo o úplatky ze strany cizinců? Proč zákony, které by prodej státní půdy Čechům umožňovaly, nejsou hotové? A proč nejspíš nebudou na stole ani do konce roku 2010? Není čas? Jsou vážnější „starosti“ jako ustavení nové vlády, nové volební zákony, nové poslanecké volby, nová křesla, nový způsob volby prezidenta, výměna vládních úředníků ve prospěch vítězných stran? To jsou ty opravdové „starosti“? A na takové „hlouposti“ - jako nenávratné rozprodání zemědělské půdy cizincům - není čas a ani chuť to řešit.

Češi jsou bohužel národ, který má na všechno dost času. Heslo „to chce klid“ je pro nás opravdu typické. Většina našich protestů vždy přicházela až s „křížkem po funuse“: např. proti nepříjemným a nevhodným novým stavbám v sousedství protestujeme, až když mají stavební povolení, ba někdy i hotovou hrubou stavbu.

Jako šachista jsem zvyklý uvažovat dopředu, proto upozorňuji na tento velký problém již nějakou dobu a budu se snažit, aby byl řešen: Buď posunutím termínu prodeje na dobu kdy se zařadíme mezi třetinu nejbohatších států EU, nebo tím, že svou půdu prostě prodávat nebudeme. Půda není totiž jen naše „rodinné stříbro“, ale je naše rodinné zlato! Energetické zdroje a rozvody i hospodaření s pitnou vodou už nyní náš stát respektive obce „hodili přes palubu“ a ztratili nad nimi vliv i kontrolu. Dokonce se připravuje i prodej ČEZu. Když ale ještě prodáme zemi živitelku, co nám zůstane? Budeme klidní a veselí, i když nám zbudou jen oči pro pláč?

Desná 30.5. 2009

Autor je praktický sociolog

Zdeněk Joukl