Kořeny života člověka
Pokud jsme mladí, zdraví a žijeme v pohodě, tak nás většinou kořeny života příliš nezajímají a ani je tolik nepotřebujeme. Ale co když jsme staří nebo nemocní nebo nezaměstnaní nebo se nám hroutí rodina nebo …?
Výrok jednoho studenta (jak uvedl Ivan Medek 12.7.05 na ČT 2 v pořadu Na plovárně) : “Já k této zemi nemám žádný vztah, mohu žít kdekoliv jinde“ svědčí o tom, že je student přehnaný optimista, že je zahleděný do sebe a že podceňuje odlišnost národních mentalit. Nemusel by se ani stěhovat za hranice. Stačilo by tréninkově žít několik týdnů v Chánově nebo v Matiční ulici.
Ten, kdo má kořeny života (uvědomuje si je a hlásí se k nim), tak v době, kdy se mu nedaří se má o co zachytit, má se o co opřít.
Buk má hluboké kořeny a vichr ho nevyvrátí. Smrk má kořeny mělké, vichřice ho vyvrátí (zvláště, když je osamocen), strom pak uhyne.
Kořeny znamenají uchycení. To může být buď fyzické (život na určitém místě) nebo duchovní (vztahy k lidem, předkům…). Čím více máme kořenů a čím jsou hlubší, tím lépe překonáváme životní překážky!
.Jaké mohou být kořeny života?
Obec, kraj a stát, ve kterém žijeme.
Rodina a její předkové. Přátelé. Sousedé. Spolky.
U našeho národa (státu):
· řeč
· historie (poučení z vlastní historie, hrdinové, významní předkové – viz anketa „Největší Čech“)
· kultura: pohádky, literatura, folklór (tanec, písně…), divadlo, poezie, hudba, malba, sochy…
· mentalita (způsob myšlení a chování)
· Koruna česká a Paladium (reliéf Panenky Marie)
S lidmi, kteří mají mělké kořeny života, nebo dokonce nemají žádné, se dá snadněji manipulovat. O to se snaží politické strany před volbami, vlády mezi volbami, média a reklama stále.
Proto také komunisté za doby své vlády prosazovali internacionalismus dělnické třídy, proto také pomocí strachu rozložili národ na jednotlivé osoby.
Pragmatická vláda V. Klause se také příliš nevěnovala „zakořenění“ občanů.
Ani další vlády nezajistily dostatek financí na kulturu, opravy a hlídání národních památek, zajištění archivů proti povodním atd.
Co tedy dále?
Studovat historii a nacházet v ní poučení pro přítomnost a budoucnost. Neopakovat chyby z minulosti! Rozšířit a zkvalitnit výuku dějepisu na školách.
(Jak mohou parlamenty a vlády dobře rozhodovat o budoucnosti, když neznají dobře minulost a poučení z ní? To chtějí dělat stejné chyby jako naši předkové?)
Předávat kořeny života a úctu k nim svým potomkům, aby je nemuseli obtížně hledat sami a aby neutíkali k falešným kořenům (například ke drogám).
Sledovat poslance, vládu, média a reklamu, jak se staví ke kořenům života a žádat je o jejich upevňování (viz výše). Například můžeme žádat Českou televizi, aby zařazovala častěji programy typu: „Rozhlédni se, člověče“, „Zpět k pramenům“, „Paměť stromů“. Můžeme žádat Český rozhlas, aby zařadil více pohádek, lidových písniček, historických povídek a podobně; můžeme žádat o pokračování pořadu „Toulky českou minulostí (neděle v 8 hodin).
Každá rodina by měla mít vypracován „Strom života“. Návod lze nalézt na Internetu (např. www.stavela.cz/strom).
Pravidelně jednou ročně pořádat setkání celé rodiny (nečekat jen na svatby a pohřby).
Podporovat činnost zemědělců, která se týká zkrášlování krajiny.
Zpřístupňovat kulturní akce i pro chudé občany.
Postarat se o důstojný a plnohodnotný život starších občanů tak, aby ze svých důchodů nemuseli živořit na okraji společnosti. Senioři jsou totiž ti, kteří nám přes své vzpomínky také umožňují hledání kořenů života.
Snižovat závislost občanů na škodlivých drogách.
Poznávat lidi ze svého okolí, ale nikoliv jen povrchně a podle pocitů, ale objektivně a do hloubky. Najít si čas a příležitost na diskusi s nimi. Podobně poznávat i ty, kteří rozhodují o dění ve státu. Přitom překonávat nedůvěru k neznámému.
Osvobodit se od vynucené uzavřenosti, jakožto dědictví komunistické diktatury.
Vyzkoušet příkladnou otevřenost.
Ignorovat lidi, kteří soustavné zpochybňují všechno, tedy i kořeny života.
…………………………………………………………………………………..
Celá úvaha má směřovat k tomu, aby se lidé zamysleli nad tím, zda „kořeny“ potřebují nebo budou potřebovat. Dále pak nad tím, které „kořeny“ to budou.
A nakonec nad tím, co pro jejich vytvoření nebo zesílení budou dělat.
……………………………………………………………………………………
Zakořenění lidé jsou zásadovější, sebevědomější, spolehlivější, věrnější a žijí ve větší pohodě než většina ostatních. Jsou více konzervativnější, což znamená také to, že méně riskují a že se nedopouštějí velkých omylů.
Paul Gaugin: „Odkud přicházíme? Kdo jsme? Kam jdeme?“
Politický vězeň z 50. let: „Zákaz pobytu v rodné obci je snad horší než vězení“
Luděk Munzar: „Mít kořeny – znamená někam patřit“
Zdeněk Joukl (srpen 2005)