Systém „Kůrovec“

(jak se nenechat „rozhodit“ aneb sebeobrana proti lidem „jiným“; proti rasismu, xenofobii a netoleranci v nás)

V jednom ze svých mnoha zaměstnání jsem pracoval v lese, a to na jeho ochraně proti kůrovci (hnědý 2 až 3 mm velký brouk). Ačkoliv mi byl kůrovec z duše protivný tím, že jeho larvy požíraly  vnitřní kůru oslabených smrků a tak postupně ničily krásné lesy Jizerských hor, naučil jsem se ho chápat. Je prostě od přírody takový. Proto mě přestal štvát. To ovšem neznamená, že jsem proti němu přestal bojovat!

S lidmi je to podobné. Také nás někteří štvou, protože se chovají jinak, než určují naše zákony, Ústava, vyhlášky, morálka, zvyky nebo představy. Matoucí je vzájemná podobnost lidí. Např. některé ženy nechápou, že se muž může chovat jinak než ony (ale i naopak) nebo někteří občané nechápou, že se Rómové mohou chovat jinak, než je u nás zvykem. Jiné chování, které mi ovšem neznepříjemňuje život, by mně naopak nemělo vadit, jako  například výstřelky v módě...

Co tedy dál? V případě nějakého nezvyklého chování okolních lidí bych si měl nejprve  ujasnit, zda mě to obtěžuje. Jestliže ano, pak si říci, že dotyčný je zřejmě jiný než já (protože já přece nikdy nikoho neobtěžuji, že?) a že jde o princip „kůrovce“. To mi umožní se nerozčilovat a nekazit si náladu. Umožní mi to zbavit se velkého omylu, že všichni lidé se chovají stejně dobře.

 Ovšem v mezích zákona se bránit budu. Nebudu – li se totiž bránit, bude se obtěžování opakovat, může být stále větší, navíc mne může dovést až k depresím.

Jak se mohu bránit? Mohu dát podněty  přestupkovým komisím, správním odborům, oddělením přestupků, soudům… Mohu zavolat policii. V těchto případech je vhodné uvést, že si nepřeji, aby mé jméno bylo zveřejněno. Mohu se bránit v místním i v regionálním tisku (na článek v celostátním nebudu mít bohužel peníze). Obrana by měla být důsledná a trvalá (dennodenní). Dobré je též před „kůrovcem“ varovat okolí a je – li to možné, pak se s ním přestat stýkat..

Jan Werich říkal přibližně toto: „Lidská blbost je nekonečná, ale je potřeba proti ní stále bojovat. Jinak se rozroste ještě víc“.

 Jsem přesvědčen o tom, že stejné rčení platí i pro lidskou bezohlednost.

(Přeji Vám kolem sebe co nejméně „kůrovců“ a nebuďme jimi sami).

 

Zdeněk Joukl