Několik mých známých mi tvrdilo, že jsem se měl stát učitelem. Neříkám, že bych pro to neměl vlohy, neříkám, že by mě to i nebavilo. Ale vím, že bych toto povolání (poslání) nemohl dělat proto, že bych byl pravděpodobně občas vydán na pospas nepřizpůsobivým žákům. A neměl bych šanci proti nim zasáhnout. Tito si totiž z poznámek a vyšších známek z chování nic nedělají. Možnost vyhodit je ze školy při povinné školní docházce neexistuje a tělesné tresty jsou zakázané. Na vojně (po vysoké škole) jsem učil technické předměty. Že by tehdy někdo nedodržoval kázeň, to nepřicházelo v úvahu. Vedl jsem též několik zájmových kroužků na školách pro děti okolo stáří (mládí) deseti let. Když někdo zlobil, řekl jsem mu, že příští týden nemusí do kroužku chodit, a aby přišel až za 14 dnů. To úplně stačilo. Ale co ti chudáci kantoři, kteří sebevětšího lumpa nemohou vyhodit? Nechtěl bych být v jejich kůži!

V dobách "dávno" minulých měli ještě rodiče čas a chuť své děti vychovávat. Ale co dnes? Trochu přehnaně řečeno rodiče jsou rádi, že s dětmi jakž takž vycházejí, a že ty starší je nenapadají fyzicky a nestřílejí po nich z ilegálně držených zbraní. Že by děti dobře vychovávala krvavá TV nebo bojové počítačové hry, to také nebude pravda. Proboha, kdo je tedy vychovává? Systematicky prakticky nikdo. No prostě dopadl na nás bezbřehý pravicový liberalismus. Žáci si dovolují čím dál tím více, občas napadnou některou učitelku a občas zabijí některou vychovatelku. Starší kantoři se těší na penzi. Ale co ti mladší? Na co se mají těšit oni?

Nezdá se mi správné rezignovat na výchovu dětí. Přece nechceme, aby materiální a kulturní hodnoty, které jsme vytvořili a které vytvořili naši předkové, vzaly za své v rukou našich potomků?

Kdo by tedy v dnešní době mohl pozitivně působit na děti? Dle  mého názoru největší šanci na úspěch má škola. Ovšem škola modernizovaná. Nikoliv větším počtem počítačů, ale větším počtem osobností mezi učiteli, kteří by mládež vedli osobním příkladem a dále systematickou výchovnou činností.

Připadá mi, že se stydíme vychovávat. Nepamatuji, že by se můj otec za to někdy styděl. Když bylo potřeba, tak mne seřezal. Nestydím se za to ani já, neboť to považuji za výchovné. A dodatečně za to otci děkuji, neboť se ze mne nestal lump a neskončil jsem někde v našich přeplněných vězeních.

Škola by měla nejen učit, ale i vychovávat. Myslím si, že vzdělaný lump je pro společnost mnohem nebezpečnější (neprospěšnější) než slušný člověk, třeba polovzdělaný. Výchova ve školách by samozřejmě znamenala i odlišný způsob vzdělávání učitelů. Jejich větší zodpovědnost a "bohužel" tím pádem i jejich  vyšší platy. Např. zavedení výuky etiky by neměl být problém. Vždyť to dokáží i na Slovensku!

Výuka by zřejmě měla obsahovat základy všech velkých náboženství.

Součástí modernizace by měla být i inspirace k vlastnímu myšlení. To znamená učit se a zkoušet řešit konkrétní problémy. A teprve při jejich řešení se učit používat teoretické vědomosti (např. vzorečky) !

Shrnuto: nejprve praxe a teprve při ní teorie! Řešením praktických problémů současně stoupá sebedůvěra žáků. A sebedůvěra je pro život důležitá. Ideální je, když se podaří řešení i fyzicky realizovat!  (stavba a údržba hřiště nebo zahrady...).

V době Internetu není již tak velký problém naučit žáky hledat informace.Tím více času pak může zůstat na výchovu a rozvoj vlastního myšlení.

Dalším cílem modernizace školství by měla být spokojenost dětí s pobytem ve škole. Souvisí s tím likvidace jakýchkoliv náznaků šikany.

Správa třídy by mohla napodobit systém správy obce. Starosta, městská rada, zastupitelstvo, policie...  ("Škola jako stát, třída jako obec").

Problém nepřizpůsobivých žáků by mohly řešit tak zvané "G" školy do kterých by byli přesunuti žáci, kterým disciplina a ohleduplnost právě nepřirostla k srdci. Zde by se pod vedením učitelů (mužů nad 90 kg, 180 cm a se znalostí juda, karate a pod. ) učili soužití s ostatními žáky a občany. V případě, že by byli chápaví, nic by nebránilo tomu, aby se urychleně vrátili zpět do základní školy a nešířili nově získané poznatky a zkušenosti mezi spolužáky.