Tam máš své cíle
Nedrž se u břehu
Přijde tvá chvíle
Spoléhat na děti
Může jen blázen
Sepišme paměti
Padněme na zem
Protože tvé děti
Jsou jako jiné
Nechtějí věděti
Že budou vinné
Na hroby svíčky dají
Chviličku postojí
Tiše pak vyčítají
A to nás propojí
Pahýly stromů
Jak ruce věští
Ženou tě domů
Co umím a znám
To věčné nebude
Komu to jen dám
Pověz mi přelude!
Raduj se člověče
Co jiného zbývá?
Život ten proteče
A kosatá kývá
Střežte se moci
Ve dne i v noci
Střežte se peněz
Jak chladných želez
Střežte se slávy
Jak žhavé lávy
Ta lidská zloba
Proč stále roste?
Je jiná doba
Slyším již posté!
Můžeš se cítit jako král
Když políbí tě fantazie
Ten, co si na chudáka hrál
A v pohádkách věčně žije
Déšť sklízí nadávky
Zalije zahrádky
Probudí odvahu
Kde potkat naději
Utíkat ze svahu
Neměl bych raději?
Abych měl srdce fit
Než přikryje mě hlína
A bude dlouho klid
Vážím si slušných lidí
A také tvořivé práce
Vážím si těch, co vidí
A nechtějí o moc drát se
Pod lesy pláně
Též farma bizoní
Ožnuté stráně
Nemám čas hledat pravou
Nechápu při jejím pobytu
Co se jí honí hlavou
Po lásce po dětech
Po dobré pověsti
I velkých obětech?
Kdopak mi najde milenku
Jenž by mě nechtěla
Přesto alespoň chvilenku
Zeleň se vkrádá do oka
Jak slzy radosti
Cestička podél potoka
Zažene starosti
Konečně jsem šedej
To byla ale doba
Černé vlasy hledej
A vytrhni je oba
Aby jich nebylo málo
Aby jich nebylo moc
Aby to za to stálo
A přežili jsme noc
Jeden stále spoří
Druhý se jen dvoří
Třetí hrady boří
Čtvrtý písně tvoří
Denně
Jednu báseň denně
A jednu chytrou větu
Ty verše své ženě
A větu všemu světu
Je nová doba
Lepší i horší
Jen lidská zloba
Má kůži hroší
Každičká posedlost
Nese své riziko
Řekni si „osle dost“
Máš už své vypito
Nebudu chodit
Nebudu slyšet
Nebudu čichat
Však budu se smát
Nebudu vidět
Nebudu mluvit
Nebudu chutnat
Však budu mít rád
Nežádoucí kombinace
Máš vysoké IQ
Ale i svoji čest
Okolí je příkré
A dá ti čichnout pěst