Ve velkých městech se již téměř každé druhé manželství rozvádí. Menší města a vesnice se snaží nezůstat příliš pozadu. Kde hledat příčinu? Příčin je několik, zaměřme se na dvě hlavní. První je zrovnoprávnění (emancipace) ženy. Dostala-li žena stejná práva a stejné možnosti uplatnit se jako muž, stala-li se na muži materiálně nezávislou, pak již nemá důvod být ve vztahu s mužem (manželem) v podřízené (submisivní) roli. Fyzickou převahu nemůže muž uplatňovat, aniž by přestal být gentlemanem a aniž by se dostal do rozporu se zákony.
Křesťané to mají jednoduché. Muž má za povinnost starat se o svou ženu, aby netrpěla nedostatkem. Žena jej za to ovšem musí poslouchat. Ale co ti ostatní?
Druhou hlavní příčinou je naivní představa novomanželů, že když se máme rádi, tak se přeci vždycky nějak dohodneme.
Největší problémy nastávají v situacích, na jejichž řešení mají partneři odlišné názory. Někdy se bohužel stane, že situaci je nutno řešit okamžitě (požár, nehoda). Kdo bude pak rozhodovat, je nutno určit předem. Ve velké většině případů je ale na hledání řešení dostatek času. Potom je nejvhodnější se posadit ke kávě a klidně zvážit výhody a nevýhody jednotlivých řešení. Dokáží-li být oba objektivní, pak se většinou shodnou.
Ovšem nedojdou-li k jednotnému řešení, co pak? Hlasovat ve dvou nemá smysl! Teprve teď si možná uvědomí, že na některé problémy života nejsou dostatečně připraveni.
Zkusme pro názornost přirovnat manžele k malé organizaci. Každá organizace , která má bez větších problémů prosperovat, musí mít určeno, kdo bude nadřízený a komu. Je absurdní, aby továrnu nebo školu řídili dva ředitelé. V rodině to ale absurdní není? Navíc organizace, ve kterých platí právo veta (OSN, Rada bezpečnosti....), jsou mnohdy naprosto nefunkční (např. Kosovo 1999).
Prostě i v rodině je nutno mít "ředitele" a jeho "náměstka". Dominantní partner ("ředitel") pak spornou situaci vyřeší, ale zároveň na sebe převezme i odpovědnost. Mnozí lidé si neuvědomují, že rozhodování znamená i odpovědnost za rozhodnutí. Neodpovědný člověk do manželství a do partnerského vztahu nepatří!
Dominanci si můžeme rozdělit jednak dle doby trvání a jednak dle rozsahu působnosti.
Dle doby trvání ji pak dělíme na trvalou a na střídavou.
Dle rozsahu působnosti ji dělíme na úplnou a částečnou.
Dominance trvalá.
Trvale (do odvolání) v ní rozhoduje buď jeden z partnerů určený dle přirozené autority, vyššího věku, větších životních zkušeností, vyššího IQ.... , nebo třetí neutrální osoba na, které se oba dohodnou ("soudce").
Dominance střídavá.
Střídaní je buď pravidelné nebo nepravidelné. Pravidelné střídání nastává po každém vyřešeném problému nebo po určitých obdobích (např. 3 měsíce). Nepravidelné "střídání" je určeno losem.
Dominance úplná.
Platí pro všechny problémy.
Dominance částečná.
Platí pouze pro předem dohodnuté "sféry zájmů". Není ani ekonomické, aby oba partneři se starali o všechno. Např. muž je dominantní v údržbě bytu, rekreačním sportu, dovolené....Žena zase ve výživě, ošacení, kultuře, výchově dítěte v útlém dětství....
Dominance dle doby trvání se dají
kombinovat s dominancemi dle rozsahu působnosti.
Nutno zdůraznit, že všechny dominance se používají pouze nedojde-li k dohodě mezi partnery.
Udělá-li dominantní partner zjevně velkou chybu při řešení, pak je vhodné zvážit možnou změnu systému.
Důležité je dodržovat dohodnutý systém určení dominance!
Porušení je začátek cesty k rozvodu.
Co je v životě důležitější? Umět řídit auto, nebo žít spokojeně v manželství?
Autoškoly jsou pro každého řidiče. Manželské
školy neznám žádné.
Desná 3.10.1999
Ing. Z. Joukl
Případné připomínky a náměty posílejte elektronickou poštou.
Kontakt: Z.Joukl@iol.cz