Šikana ve školách
Motto:
„Za šikanování se považuje, když silnější
žák nebo žáci pro vlastní potěšení, často opakovaně, ubližují druhým.
V počátku se tak děje nenápadně, prostřednictvím různých legrácek a
testíků (strkání, nadávání, schovávání věcí...), případně odmítáním,
přehlížením zesměšňováním a pomlouváním. Později se otravování života
stupňuje a zdokonaluje. Nastupuje fyzické násilí (bití, krádeže a poškozování
věcí). Šikanování je vážná věc a v řadě případů bývá trestným
činem. Oběti mohou následky šikanování na těle i na duši nést celý život".
(Definice šikany z metodického pokynu Ministerstva školství, mládeže
a tělovýchovy ze dne 8.12. 2000)
Dne 11. 9. 2001 usmrtili teroristé při sebevražedném útoku v New
Yorku na čtyři tisíce lidí. Položil jsem si troufalou otázku, co mohu udělat
pro snížení rizika podobných zvěrstev já, a sám si na ni postupně odpovídám.
Hledám „živnou půdu" terorismu a pak se ji pokouším v rámci svých
možností otrávit a ničit. Hlavní příčinu útoku na věže obchodního
centra vidím ve fanatismu (náboženském, politickém), ale také
v celosvětově rozšířeném - šikanování.
V naší republice je ve stovce dětí nejméně dvacet dětí šikanováno
a deset je šikanujících. Problém se tedy přímo týká třiceti procent naší
mládeže, což je věru dost na to, abychom problém označili za vážný. Moc bych se divil, kdyby právě toto nebylo podhoubím pro
vznik stovek a tisíců budoucích
kriminálních živlů, ba i teroristů.
Šikanování začíná někdy již v mateřské škole,
pokračuje na základní škole, na střední škole a učilišti, končí na vojně, v zaměstnání (dost často i
ve státní správě) a někdy také v rodině.
Škola je sice zodpovědná za bezpečnost dětí
ve škole, ale...
Na příčiny zamoření škol šikanou
odpovídá odborník - psycholog dr.
Michal Kolář:
""Zárodečná podoba krutosti a
destrukce je v nějaké míře zakořeněna v každém člověku. Ovšem současný
svět a potažmo i naše společnost, jak se zdá, podporuje osvobození a posílení
tohoto džina zla v nebývalé míře. Co k tomu může přispívat? Napomáhá
tomu například skutečnost, že nejúctívanější modlou naší společnosti
jsou úspěch, moc a peníze. S tím souvisí i prosazování morálky svobodné
tržní soutěže do sociálních vztahů, kdy ten, kdo má bohatství a ovládá
druhé, je považován za úspěšného. Nepředpokládá se existence vyšších
morálních principů. Nejvyšší morální princip člověka, "láska"
je devalvován. Výsledkem je, že zárodečné podoby šikanování jsou přítomny
prakticky všude, tedy i ve školách. Je to norma vztahů ve společnosti, kdy
je běžné, že silnější zneužívá slabšího. Šikana se nepovažuje za něco
špatného, neboť podle uznávaných "mravních" měřítek si oběť
za to může vlastně sama. Není dost agresivní, sebejistá, bezohledná"".
K
tomu si dovolím připojit několik dalších příčin:
·
Kritický nedostatek mužů v učitelském povolání, na
1.stupni ZŠ sotva 7%.
·
Přivírání učitelských očí nad projevy šikany
(„nehas, co tě nepálí", „když budou šikanovat spolužáky, vyřádí
se - a dají pokoj mně“,
"byla by to ostuda pro naší školu").
·
Podlehnutí strachu.
·
Nedůslednost a "vyhasnutí" části učitelského
sboru. (Některé další příčiny uvádím na doméně www.joukl.cz ve stati
Modernizace školství.)
·
Negativní vliv akčních filmů a hororů (Napodobováním
dochází k větší brutalitě v chování dětí.)
·
Lhostejnost rodičů, kteří nechtějí vidět problém, dokud
se nedotkne přímo jich.
·
Zneužívání pojmu udavačství šikanujícími. Vždyť
upozornění na zlo není udavačství! I dospělí mají přece povinnost nahlásit
původce trestného činu.
Proti šikaně nelze úspěšně vystupovat „jen
tak naoko", jak se často doposud děje, protože ke zničení mrakodrapů
v New Yorku také nedošlo jen tak „naoko".
Bohužel nedotáhnout započaté aktivity do konce
je (dle mého názoru) jedna z charakteristických českých vlastností.
Vymyslet, improvizovat to ano! Ale zarputile dlouhodobě pokračovat přes překážky
až k výsledkům - to často chybí. Možná, že je to i důsledek minulé
komunistické éry, která akce "jen naoko" vyžadovala a podporovala.
Řešení, která mohou alespoň částečně
přispět k omezení šikany, je naštěstí dost:
1) Besedy
se žáky s cílem vytvořit atmosféru proti šikaně.
2) Linka
bezpečí = bezplatný telefon 0800 - 155555.
3) Schránky
ve škole (důvěrníčky).
4) Pedagogicko
- psychologická poradna (pro rodiče a učitele).
5) Zlepšení
komunikace mezi školou a rodiči.
6) Více
mužů do škol.
7) Školní
psychologové.
8) Pro
odhalování skryté šikany zřizovat skupiny malých detektivů.
9) Kampaň
Ministerstva školství atd. proti šikaně. Např. vtipně zesměšňovat šikanující
jedince jako zbabělce ("votravce"). Podobně jako proběhla v minulých
měsících na ČT celostátní akce proti nacismu.
10)Zdůrazňování individuálních hodnot každého
žáka (i v mimoškolních aktivitách). Tím zvyšovat jejich sebedůvěru. Pak
bude nejen méně šikanovaných, ale i šikanujících.
11)Integrace tělesně postižených dětí do třídy
(ostatní se pak naučí s nimi komunikovat a vyrovnají se s tím, že je někdo
jiný).
12)Spolupráce s policií (kriminální).
13)Ohrožené děti naučit sebeobraně a vybavit
je pro ni.
14)Výchovní poradci, příp. specializovaný učitel
na šikanu.
15)Informovat o Morálním kodexu občana ČR (viz
www.joukl.cz).
16)Školní řád (obsahující sankce za šikanu,
ale také za nenahlášení trestného činu šikany).
17)Spolupráce s provozovateli Služeb soukromých
detektivů.
18)Pobyt šikanujících v diagnostickém ústavu.
19)Seznámení rodičů s příznaky šikanování
jejich dětí.
20)Důsledná kontrola činnosti žáků (dozor) o
přestávkách, těsně před a po vyučování i při cestě do školy a domů.
21)Sledování varujících signálů provázejících
šikanu.
22)Usmíření šikanovaných a šikanujících.
23)Spolupráce s Občanským sdružením proti šikaně
(Praha 6, Podbabská 17
PSČ 16041).
24)Den bez šikany.
25)Demonstrativní podpora a pomoc šikanovaným.
26) Domácí vyučování (pasivní řešení).
27) Virtuální vzdělávání (pasivní řešení).
28) Vznik "Bezpečných " škol - škol
bez šikany.
29) Vést žáky ve třídě více ke spolupráci a
odrazovat je od boje mezi sebou.
30) Učit se alespoň částečně ovládat strach.
Proti šikaně (obecně proti jakékoliv
bezohlednosti) je nutné vystupovat již v zárodku a nenechat ji rozrůst do velkých a těžko zvládnutelných
rozměrů.
Stát potřebuje osobnosti. Nenechme si je "ubíjet"
dříve, než se stačí rozvinout!
Což takhle se občas zeptat svých dětí, vnoučat
atd., kteří chodí do školy, nejsou - li šikanováni (nebo zda sami někoho
nešikanují) a snažit se jim případně pomoci?
Březen
- 2002
Ing.Zdeněk Joukl
468 61 Desná II čp. 621
E-mail: z.joukl@iol.cz
www.joukl.cz
Případné připomínky a náměty posílejte elektronickou poštou.