Sport
Nejsem již žádný mladík. Čím méně času mi v životě
zbývá, tím více si jej vážím. A tím více se ho snažím využít. To ovšem
v prvé řadě znamená zrušit činnosti, které mi škodí a ve druhé řadě
omezit činnosti, které dělám pouze pro ukrácení času, tedy
abych se případně nenudil.
Jelikož jsem trávil a ještě stále trávím hodně
času sportem, vedlo mne toto vše k zamyšlení nad sportem jako takovým.
Proč vůbec vznikl sport?
Zřejmě pro pěstování těla (síla pružnost,
rychlost) a ducha (šachy). To vše se pak mohlo hodit v boji i v práci.
O větší sexuální přitažlivosti ani nemluvě.
Abych úvaze dodal důvěrohodnosti musím se zmínit o
sportech, jež jsem dělal závodně: košíková, volejbal,šachy, střelba z
malorážky, maratón, orientační běh
a rekreačně: tenis, stolní tenis, triatlon, plavání,
cyklistika, běh na lyžích, turistika, přespolní běh.
Sport bych si dovolil rozdělit na aktivní a pasivní.
Aktivní pak na závodní a rekreační.
Aktivní sport provozuji sám a na pasivní se jen dívám.
Nejvyšší formou závodního sportu je sport
vrcholový. Jedná se pak ovšem již o více méně kvalitní (divadelní)
představení s nepředvídatelným koncem. Zde se již sportovec pohybuje na
samé hranici zranění. Aby se tomu tak pokud možno nestalo, pečuje o něj
skupina lékařů, masérů, psychologů, léčitelů a pod.
Jaké jsou výhody závodního sportu?
- Možnost získat slávu a peníze.
- Vítězstvími se zbavujeme komplexů méněcennosti z
jiných činností.
- Naučíme se bojovat s překážkami.
Nevýhody?
- Sláva a peníze nám mohou zkazit charakter.
- Porážkami získáme komplexy další.
- Boj nás může vést až k bezohlednosti k soupeři
(fotbal, hokej, box...).
- Riskujeme zdraví a někdy i život.
- Může vést k šovinismu a nacionalismu.
Proč se provozuje závodní a vrcholový sport?
- Touha závodníků vyniknout a zvítězit.
- Zájem určité skupiny (obec, stát....) vyniknout.
- Pro peníze.
- Touha porazit někoho nesympatického. Když to nejde
jinak, alespoň ve sportu.
- Snaha zařadit se do kolektivu, a nebýt sám.
A co pasivní-divácký sport?
- Slouží k ukojení zvědavosti, jak utkání dopadne
( podobně jako v detektivkách, jsou čtenáři zvědaví na to, kdo je
pachatel).
- Fandové klubu mají možnost se "vyřádit"
- Reklama se může úspěšně prezentovat, neboť
sportovní utkání navštěvují diváci a televizní
kameramani.
Dokážeme-li se na tento druh sportu dívat s
nadhledem, pak můžeme zjistit, že vlastně není až tak důležité, zda-li
závodník skočí do výšky 230 nebo 231 centimetrů. A dokonce ani nakonec
není důležité, zda-li vyhrají naši nebo vaši. Snaha o stále
vyšší výkony postrádá v tomto a podobných případech smysl a stává se
mrháním času, energií, financemi a mnohdy i zdravím. A to u diváků i u závodníků.
Dříve jsem příliš nechápal ženy, jelikož většina
z nich se o sledování sportovních zápasů vůbec nezajímala. Dokonce jsem
se cítil být jim z tohoto důvodu tak trochu nadřazený. Nyní se jim dodatečně hluboce omlouvám. Možná, že jejich absence sportovního diváctví byla jednou z příčin,
proč toho v domácnosti mnohdy stačily tolik udělat.
No, dobře, ale lid přece potřebuje mimo
"chleba" ještě "hry". To je sice pravda, ale v dnešní
době je již nabídka "her" tak široká (divadlo, kino, TV, rozhlas,
počítačové hry, Internet...), že by v ní divácký sport nemusel být již
tolik zastoupen.
Dle mého názoru je prospěšnější 1 hodinu aktivně
rekreačně sportovat, než se 5 hodin pasivně dívat na sport. Ušetřím tak
ještě 4 hodiny volného času, který mohu věnovat rodině, kultuře, zálibám
a obecně prospěšné činnosti. Proto zkusme nahradit pasivní sport aktivním,
a to nejlépe rekreačním!
To se lehce řekne, ale kdyby se neprovozoval závodní
a vrcholový sport, to by snad ani nešlo.
A co by to lidem přineslo?
Ušetřila by se spousta času (nejen sportovcům, ale i
divákům), novinového papíru, lékařů, trenérů, masérů, psychologů, léků,
antidopingových kontrol, rozhodčích, technického personálu, drahých
sportovních areálů, vysílacího času TV a pod. Ubylo by podplácení a
podvodů.
Bylo by více možností řešit a porážet problémy
namísto porážení soupeřů.
Posledních několik let se prakticky již nevěnuji závodním
sportům. Jako divák se snažím od 1.1.
2000 přestat fandit a sledovat sport v TV. Pouze občas se podívám na sport,
který dělám rekreačně. A to pouze proto, abych se přiučil případným
novým technikám. Nerozčiluji se nad nekvalitními výkony hráčů a rozhodčích,
ani nad smůlou těch "svých". Nemusím uvažovat o tom, kdo a kým
je asi podplacen. Prostě pohoda.
Jenže bohužel, reklamní agentury závodní a hlavně
vrcholový sport potřebují. Bez něj by jistě neměly roční příjmy 13
miliard Kč. A když jde o peníze?
Kdyby náhodou, přes odpor reklamních agentur, došlo
k úpadku závodního a vrcholového sportu, stejně by bylo vhodné pořádat
občas přátelské soutěže a utkání pro rekreační sportovce. Šlo by však
spíše o společenské události, jejichž diváci by byli pouze příbuzní a
přátelé sportovců. Tisk, rozhlas a TV by měly přístup přísně zakázán.Nabídky
na přátelská utkání by nebylo problémem umístit na příslušné
internetové stránce.
Některé vrcholové sporty se již mění, a budou se měnit
na show. Například vedle krasobruslení se již provozuje krasobruslařská
revue.
Divácký sport je zřejmě svým způsobem také určitý
druh drogy. Často se však jedná jen o dlouholetý zvyk. A zbavit se drogy a
zvyku není vůbec jednoduché. Ale, což to alespoň zkusit?
Desná 1. 2. 2000
Ing. Zdeněk Joukl
Případné připomínky a náměty posílejte elektronickou poštou.
Kontakt: Z.Joukl@iol.cz