Stranické zájmy nebo zájmy občanů?
Motto:
"Konec každé slušné strany začíná tím, že její členové začnou
uvažovat stranicky".
Straníci se většinou neptají po tom, co ten
který jejich krok přinese občanům, ale ptají se hlavně po tom, co přinese
straně, případně, zda stranu nějak nepoškodí.
Pravidelně před volbami a po volbách se
důraz na stranické zájmy ještě zvýší. Jde přece o
"body" pro stranu a o výnosná
místa pro straníky! (To je také důvod proč již téměř rok před termínem
voleb bývá omezena výkonnost vlády, ministerstev, Poslanecké sněmovny a
Senátu.)
A) Co všechno je objektem stranických zájmů?
1) Křesla ve vládě
2) Prezidentské křeslo
3) Křesla v Poslanecké sněmovně
4) Křesla v Senátu
5) Úřednická místa na
ministerstvech
6) Křesla v
zastupitelstvech krajů včetně příslušných úřednických míst
7) Místa ve správních a
dozorčích radách státních a polostátních podniků
8) Místa ve vedení České
konsolidační agentury a ve Fondu národního majetku
9) Placená místa starostů
a radních v zastupitelstvech obcí
10)Vliv v médiích
11) Zadávání zakázek (pro "spřátelené" firmy)
12) Budoucí posty v evropských strukturách
13) ..............
Kdyby všechna výše uvedená místa byla využívána
jako nástroj moci k prosazování zájmů občanů a státu, nedalo by se nic
namítat. Jenže ona slouží také (nebo hlavně?) k prosazování zájmů
strany!
Způsobů jak se dostat k výše uvedeným objektům
stranických zájmů je tolik, že by to zabralo
samostatné pojednání. Nejobvyklejší legální způsob je zajistit si
peníze (bohužel někdy i nelegálně a neeticky) na volební kampaň a zvítězit
ve volbách.
B) Prosazování stranických zájmů se děje
také různými způsoby poškozování
konkurenčních stran.
Nebo též vystupováním proti stranicky nezávislým občanům, kteří
se snaží dění ve státě zlepšovat (např. Impuls 99), ale mají "smůlu",
že tak nečiní přes stranu, která je právě u moci.
Nebezpečím se stávají konkurenční strany,
všichni nezávislí, ale i občanská sdružení, které je potřeba ničit,
aby snad nezískali oblibu u veřejnosti.
V praxi se proti nim vystupuje následovně:
a) Jsou
zásadně negovány jejich návrhy. Když jsou evidentně dobré, tak se
alespoň prodlužuje jejich realizace až na dobu mimo příslušné volební
období. Viz např. návrhy ČSSD a ODA negované
vládnoucí ODS po r. 1992.
b) Jsou
arogantně zesměšňováni.
c) Jsou
o nich rozšiřovány pomluvy.
d) Jejich
negativní vlastnosti (kdo je nemá?) jsou zveličovány a stále připomínány.
e) Prostor
v médiích je jim omezován na minimum.
Shrnuto do absurdního: "Konkurence přeci nemůže
mít nikdy pravdu!?"
C) Stranické
zájmy se prosazují také"kšeftováním" s druhými stranami
až po systém "ruka ruku myje".
Např. : Vy nás necháte v klidu vládnout a my vám
dáme významný post např. předsedu Poslanecké sněmovny, místa v dozorčích
a správních radách státních a polostátních podniků. No a po čtyřech
letech si to vyměníme nebo to zůstane stejné. Ať "rozhodnou" voliči!
(Tady jsem musel psaní na chvíli přerušit,
neboť se mi udělalo nějak špatně od žaludku. Ani dobře nevím proč.)
Většina občanů politikaření spojené s kšeftováním
bytostně nesnáší . Posledním jeho zářným příkladem byla "Opoziční
smlouva" mezi ČSSD a ODS. Proto tolik lidí parlamentní strany nechce
volit. Neparlamentní strany mají před sebou velkou překážku v podobě 5%
hranice pro vstup do Poslanecké sněmovny. V červnových volbách jim tak bylo
za bílého dne "ukradeno" 25 mandátů. Za čtyři roky tak přišly
též o příspěvek 90 milionů Kč (25 x 0,9 x 4). Hranici 5% ovšem jako
pojistku proti konkurenci určily právě strany parlamentní. Je pak tolik
nepochopitelné, že 42% voličů nejde volit?
Aby strana mohla lépe prosazovat své zájmy, zaváže
si pod hrozbou vyloučení své poslance a senátory tím, že budou
vždy prosazovat a hájit zájmy strany. Některé strany toto mají přímo ve
stanovách (ODS = člen je povinen spolupracovat na uskutečňování cílů
strany, ČSSD = člen je povinen svou činností a vystupováním prosazovat
politiku ČSSD).
Ústava ČR ve svém článku 23 odst. (3) říká:
"Poslanec a senátor slibuje......Slibuji na svou čest, že svůj mandát
budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí".
O zájmech strany ani zmínka! Bude Ústavu tedy
nutno v zájmu stranických zájmů upravit?
Co však dělat, když slibující žádnou čest
ani svědomí nemá? Na to Ústava bohužel nepamatuje.
D) Kdo
vlastně určuje konkrétní stranické zájmy?
1) Předseda, je - li diktátor.
2) Předsednictvo (výkonný výbor, republikový výbor), které je většinou
sice demokraticky zvoleno, ale pouze straníky té které strany, a jen částečně
občany v celostátních volbách (jde o poslance a senátory).
Přibližně je nyní v ODS 50%, v ČSSD
55%, v KDU - ČSL 38%, v US - DEU 82%
vrcholných funkcionářů, kteří nebyli v celostátních volbách zvoleni
občany. Shrnuto jde o 59%.
Je demokratické, když o osudech lidí rozhodují
i ti, kteří neprošli všeobecnými volbami? Nejedná se pak o pouhou "stranickou
demokracii" místo občanské? Jelikož u nás existuje i "korunová
demokracie" (viz www.joukl.cz), pak obě parodie na demokracii je možno
sloučit na superparodii "stranickou korunovou demokracii".
Nelze pochybovat o tom, že občany nevolení členové
předsednictev, výkonných výborů, republikových výborů a
pod., ale i někteří volení, svázáni stranickou disciplinou
jsou pak mnohem snadnější "kořistí" různých majetných zájmových
skupin. Nebo proti korupci alespoň nevystupují. Potom nemůžeme být překvapeni
tím, že je ČR až na 47 místě
z 91 hodnocených zemí v žebříčku nezkorumpovatelnosti.
A chudák občan se nestačí divit tomu, kam mizí
desítky a stovky miliard z rozpočtů státu a obcí, zatímco ve školství,
zdravotnictví, životním prostředí, policii, vězeňství, podpoře podnikání
atd. se peněz zoufale nedostává.
Stranické zájmy vedou k tomu, že se strany,
hlavně před volbami, voličům podbízejí. Že by prosazovaly opatření sice
nutná, ale nepopulární, to nepřichází v úvahu. Raději stát zadluží.
To je také jeden z důvodů, proč naše společnost jde kupředu jen velmi
pomalu k radosti růrných nedemokratických skupin.
Volnější ruce mají nezávislí občané. Ti se
mohou snažit prosazovat dobrou (i když nepopulární) věc bez ohledu na
to, co tomu momentálně "řeknou lidi".
E) Od slušnosti ke stranickosti.
Při vzniku nové strany jsou zájmy stranické a
společenské většinou totožné. Později se strana začne řídit
"bodovým" systémem prospěšnosti pro stranu. Nakonec již nezná
nic jiného než zájmy strany (tedy zájmy konkrétních straníků). Proto
neprosazuje nepopulární byť prospěšná rozhodnutí.
(Např. drží nad vodou velké neprosperující
podniky, aby se nezvýšila nezaměstnanost.
Podobné je to v případě krachujících bank,
kde jde však hlavně o vklady velkého množství klientů.
Jedna třetina bytů /"státních"/ má stále nízké neekonomické nájemné,
aby to příliš finančně nezatěžovalo nájemníky a ti se nebouřili. Že
vlastně na ně "doplácejí" dvě třetiny ostatních majitelů a nájemníků,
to vládě nevadí.)
Na
konci volebního období se voličům vysvětlí (stejně jako za totality), že
se z "objektivních" důvodů program ani volební sliby nepodařilo
uskutečnit. (ODS: 20.000 Kč průměrný plat v r. 2000..., ČSSD: Akce čisté
ruce, nižší nezaměstnanost....).
Většina voličů si sliby nepamatuje, a tak se před
volbami nechají opět "opít rohlíkem".
F) Vlastní zkušenosti.
- Dovolil jsem si nesouhlasit s rozhodnutím
zastupitelstva města, podle kterého byl bance na získaný úvěr zastaven
panelový dům s několika desítkami bytů. Straníky v zastupitelstvu jsem byl
označen za - populistu.
- Město jsem upozornil na nebezpečnost PCB v
transformátorech na jeho území. Vlivem životního prostředí na zdraví občanů
se zabývám 21 let. Přesto jsem byl osočen, že to dělám pouze proto, abych
se zviditelnil před volbami.
- Dokonce i rozumný poslanec, kterého si vážím,
velmi často při řešení problémů uvažoval nejprve o tom, co to přinese
nebo ubere jeho straně. (Jde o tak zvané stranické uvažování.)
Vždy, když jsem v politice narazil na nějaké
nelogické jednání, tak za ním stály buď stranické zájmy nebo
přímo korupce. Vstoupí - li do politiky zájmy
strany nebo "vyšší" zájmy, stává se pak naprosto neprůhlednou a
nepochopitelnou. Běžný občan se pak od politiky odvrací a nebo se nechá unést
jasnými hesly extrémistů.
G) Co dál?
Moc prověřuje charakter lidí.
Dokud strany pouze bojují o moc, tak se ještě
celkem nic moc neděje.Vše se pozná, až se strany k moci dostanou (po vzniku
nové vlády). Tehdy je potřeba začít je důsledně kontrolovat. Důležité je odhalovat střety zájmů
hlavně u jejich občany nevolených představitelů a vlivných příznivců. Měla
by to dělat opozice, státní zástupci, policie ČR, média, služby soukromých
detektivů, občané...
Řešením by bylo též obsazování předsednictev
stran přednostně poslanci a senátory. Dále pak
zrušení "stranické discipliny". Toho se ale nikdy nedočkáme.
Kariéristé a lidé s temnou minulostí budou o místa ve vedení stran bojovat
jakýmikoliv prostředky úspěšně stále.
Možný závěr.
Neposuzuji strany příliš podle líbivého
programu (pravé stranické zájmy mi přece sotva prozradí), který je často
jen prostředkem k získání moci, ani podle vzhledu a vystupování jejich představitelů,
ale podle množství solidních a neovlivnitelných lidí v jejich vedení.
Po přečtení tohoto pojednání mohou slabší
povahy dospět k obvyklému závěru, totiž že politika je svinstvo. Současná
politika je bohužel už taková. Jenže bohužel rozhoduje nejen o našem životě,
ale i o životě našich dětí a vnoučat. Proto se nesmíme nikdy vzdávat. Je
nutné snažit se o nápravu. O demokracii je potřeba bojovat den co den a
nikoliv odjet na chalupu a nejít ani k volbám! Nebo nám na potomcích již
nezáleží?
Pamatujme: Stranické zájmy (odlišné od zájmů
občanů) a stranická disciplina jsou okovy demokracie.
Potlačení nedemokratické stranickosti přináší
"Nová demokracie". O ní ale až někdy příště.
9. 8. 2002
Ing. Z. Joukl
Případné připomínky a náměty posílejte elektronickou poštou.
Kontakt: Z.Joukl@iol.cz