Trvale udržitelný život (TUŽ) v praxi
Vzhledem k aktuální hrozbě samolikvidace
lidstva jde již nyní opravdu jen o přežití (o život) nikoliv o "trvale
udržitelný rozvoj". Jsem sice mírný optimista, ale realita bohužel
výhledově lidstvu příliš šancí na přežití nedává. Souvisí to s celkovým
oteplením ovzduší, snižující se ozónovou vrstvou, nedostatkem pitné vody,
přelidněním, kácením tropických pralesů, genovými pokusy, smrtelnými nemocemi,
vymíráním tisíců druhů rostlin a živočichů atd. Nejsem tak naivní, abych věřil
tomu, že lidstvo těsně před svým zánikem "něco" vymyslí. Vlády
bohužel nejsou schopny ani ochotny uvažovat a přijímat opatření příliš dopředu.
Politici jsou totiž voleni vždy jen na několik let. Jedná se jim většinou o to,
aby se po své funkční období udrželi u moci. Proto jsou pouze pod velkým tlakem
ochotni přijímat nepopulární opatření, která by řešila problémy do budoucna.
Politika v praxi znamená
prosazování zájmů určité skupiny lidí. Zájmy politických stran (skupiny jejich
voličů), lékařů, obchodníků, chovatelů drobného zvířectva atd. vždy někdo
prosazuje. Ale, že by někdo systematicky a účinně prosazoval zájmy lidstva jako
takového, o tom mi není nic známo.
Související problém je
hodnocení životní úrovně národů a jejich směřování do budoucna. Vzorem je
většinou industriální a konzumní západní společnost. Tato společnost se přes
své velké firmy snaží vnutit všem stejné hodnoty. Materiální úroveň občanů a
hodnoty HDP státu nemusí být ještě směrodatné pro spokojenost. Zvláště
pak když souvisí s výčitkami svědomí vůči svým potomkům. Například nezaměstnaný
člověk provozující levnou pěší turistiku může být spokojenější než milionář,
kterého neposlouchají fetující děti, manželka se s ním denně hádá a ještě má
problémy se zdravím. Podobně příslušník některého "primitivního"
černošského kmene v Africe, který produkuje měsíčně jeden dolar HDP, může být v
životě spokojenější než průměrný občan USA.
Co činíme proti trvale
udržitelnému životu v ČR?
1. Na velmi nízké úrovni
je recyklace využitelných odpadů - ledničky, PET lahve, starý textil, skleněné
lahve od minerálek, od vína atd. (vykupují se prakticky pouze od piva a šťáv do
vody), odpadový papír (nízké ceny jsou způsobeny konkurenčním dovozem z
Německa)
2. Velká většina pracích
prášků v prodejnách jsou s fosfáty. Tyto pak podporují růst řas a jedovatých
sinic ve vodních nádržích.
3. Není dořešena
problematika jaderných odpadů.
4. Nedostatečně jsou
prováděna úsporná opatření vzhledem ke spotřebě energií. Výroba je stále vysoce
energeticky náročná. Není dokončena
deregulace cen energií.
5. Nejsou dostatečně
využívány zdroje obnovitelných energií.
6. ………
Problematikou TUŽ se
zabývá několik nevládních organizací (STUŽ, Greenpeace, Děti Země, Hnutí Duha
....), vládní koncepce ŽP, Agenda 21, některá trvale udržitelná města.
Média o tuto problematiku
nejeví téměř zájem. Nejedná se totiž o současné drama, ale "jen" o
drama budoucí. V ekologických časopisech se tradičně přesvědčují ti již
přesvědčení.
Nedělám si iluze, že by
řadového občana výše uvedená problematika příliš zajímala. Přesto je ale
společenskou povinností těch, kteří hrozby neudržitelného života chápou,
seznamovat ostatní s tím, co hrozí a co je možné proti hrozbám činit.
Případné připomínky a
příklady dalších činů proti trvale udržitelnému životu zasílejte na mou adresu.
Zdeněk Joukl (sociální ekolog)
z.joukl@iol.cz
www.joukl.cz